Martináč čínský syn. dubový (Antheraea pernyi)
Martináč čínský syn. dubový (Antheraea pernyi)
Taxonomie:
říše - živočichové (Animalia); kmen - členovci (Arthropoda); třída - hmyz (Insecta); řád - motýli (Lepidoptera); čeleď - martináčovití (Saturniidae).
V ČR se někdy používá také název martináč dubový (stejně jako u Antheraea yamamai).
Rozšíření:
Druh pochází z Číny, obývá však mnohem větší areál východní části palearktické oblasti (palearktická oblast = Evropa, severní Afrika a větší část Asie). V Evropě se s ním můžeme setkat například ve Španělsku v okolí Barcelony nebo na Baleárách. V Asii se využívá k produkci tzv. divokého hedvábí (Tussah), jehož barva a kvalita závisí na klimatu a půdě lokality.
Výskyt:
Noční motýl, jenž navštěvuje listnaté lesy a smíšené lesy s dominancí dubu. K páření dochází obvykle těsně pře půlnocí a trvá celých 24 hodin. Samice poté klade vajíčka na nejbližší listy. Důvodem pro toto rychlé kladení je fakt, že samice je příliš těžká na to, aby zvládla uletět delší vzdálenosti. Po vykladení cca 30 vajec, kdy už samice není tak těžká, přelétává klást na další místo. Motýl během roku vytváří dvě generace.
Motýl:
Motýl létá od května do srpna. Rozpětí křídel může dosahovat 110 – 150 mm. Křídla jsou hnědošedá a na rozdíl od martináče japonského (Antheraea yamamai) se obě pohlaví barevně téměř neliší. Tělo má stejnou barvu jako křídla. Přední i zadní křídla obsahují malé růžovožluté očko, podle kterého lze tento druh velmi dobře rozeznat. Křídla jsou lemována tmavým páskem, který je doplněn o bílý nebo růžový pásek, popřípadě o oba. Samec má přední křídla výrazně srpovitá. Tykadla jsou hřebenitá světle hnědá. Od martináče japonského jej lze odlišit snadno, protože martináč čínský má na zadních křídlech v černém lemu oka obsaženou také žlutou barvu. Martináč japonský má pouze černý lem.
Housenka:
Housenka po vyklubání měří 5 mm. Je černá s lesklou tmavě oranžovou hlavou. Na článcích těla jsou výrůstky černé barvy, ze kterých vyrůstají bílé štětinky. Od druhého instaru jsou housenky velmi podobné martináči japonskému, jsou svítivě zelené, horní výrůstky žloutnou a boční jsou světle modré. Na boku se objevuje nažloutlý proužek. Tento stav přetrvává až do posledního instaru, kdy veškeré výrůstky mizí a na housence jsou viditelné pouze chomáčky žlutých chloupků a zvýrazní se i žlutý proužek na bocích těla housenky. V tomto instaru může housenka měřit 80 – 90 mm. Při vyklubání se housenky drží na svém listu a může jich být i více pohromadě, ovšem přibližně ve třetím instaru se housenky instinktivně snaží dostat po větvích dále od dalších housenek. Je to vlastně jedna ze strategií přežití, protože v posledních instarech jsou housenky velmi žravé a tímto způsobem si zabezpečují dostatečné množství potravy pro svůj vývoj. V době kuklení si housenka vytváří mezi listy a větvičkami z hedvábí poměrně pevný kokon našedlé barvy a v něm se kuklí. Kukla je 35 – 45 mm dlouhá, válcovitá, ale směrem k oběma koncům se zužuje. Má mahagonově hnědou barvu. Kukla přezimuje a v době líhnutí si motýl rozpouští jeden konec kokonu a vylézá ven.
Hostitelské rostliny:
Především duby (Quercus sp.), dále buk lesní (Fagus sylvatica), kaštanovník setý (Castanea sativa), habry (Carpinus sp.), břízy (betula sp.) nebo hlohy (Crataegus sp.).
Vajíčka:
Vajíčka jsou kulatá až mírně oválná, zploštělá a poměrně velká (2,6 x 2,5 mm). Barva je porcelánově bílá a vajíčko je přilepeno k rostlině hnědým sekretem. Samička je klade ve shlucích (cca 5 ks) na živné rostliny. K líhnutí dochází za 10 – 14 dní.
Chov:
Jazykové formy:
Anglicky: Chinese Oak Silkmoth
Dánsky:
Finsky: Kiinantammisilkkikehrääjä
Francouzsky: Ver à Soie Tussah
Holandsky:
Chorvatsky:
Maďarsky:
Německy: Chinesischer Eichenseidenspinner
Norsky:
Polsky: Chiński jedwabnik dębowy
Rusky:
Slovensky:
Španělsky:
Švédsky: