Martináč dubový syn. japonský (Antheraea yamamai)
Martináč dubový (Antheraea yamamai)
Taxonomie:
říše - živočichové (Animalia); kmen - členovci (Arthropoda); třída - hmyz (Insecta); řád - motýli (Lepidoptera); čeleď - martináčovití (Saturniidae).
V ČR se často používá také název martináč japonský.
Rozšíření:
Druh je poměrně rozšířený, původně však obýval Asii, především oblast okolo Japonska. S rozvojem hedvábnictví se dostal do Indie a do přírody Evropy se dostal v roce 1868, kdy unikli dospělci tohoto druhu z výrobny hedvábí u Novo Mesto na Slovinsku. Brzo jsou již spatřeny housenky na habrech v okolí města. O deset let později jsou tito martináči nalezeni už v Lublani o 70 km dál. V dnešní době je rozšířen od Itálie (severní část), Rakouska, České republiky, Maďarska, Slovinska, Chorvatska až do Bosny a Srbska. V poslední době se objevuje i v Rumunsku a Německu.
Výskyt:
Noční motýl, jenž navštěvuje listnaté lesy nebo na stromy bohaté nížiny, ve kterých je převaha dubů. Motýl létá v podvečer a večer.
Motýl:
Rozpětí křídel může dosahovat 110 – 150 mm. Barevně je tento druh velmi variabilní od písčitě žluté barvy, přes hnědošedou až do čokoládové, bronzové, načervenalé nebo khaki. Tělo má stejnou barvu jako křídla. Přední i zadní křídla obsahují malé růžovožluté očko, podle kterého lze tento druh velmi dobře rozeznat. Křídla jsou lemována tmavým páskem, který bývá u některých barevných forem doplněn o bílý nebo růžový pásek, popřípadě o oba. Tykadla jsou hřebenitá světle hnědá. Samec si samici hledá za soumraku a páření probíhá před půlnocí. Trvá asi 3 hodiny a poté samec odlétá najít další samici. Samice následně klade vajíčka na větvičky živných rostlin.
Housenka:
Housenka se líhne z přezimujícího vajíčka v dubnu. Po vyklubání měří 5 mm a jakmile zkonzumuje část vaječného obalu, hledá vhodné místo k růstu mezi shlukem listů hostitelské rostliny. V této fázi je housenka zelenožlutá a má na sobě 5 podélných černých proužků. Černé jsou rovněž výrůstky na horní části těla, zatímco po bocích jsou výrůstky žluté. Na všech těchto výrůstcích jsou černé štětinky. V dalším instaru se barva housenky mění na svítivou zelenou a podélné černé proužky zcela mizí. Horní výrůstky žloutnou a boční jsou světle modré. Štětinky postupně světlají a na boku se objevuje nažloutlý proužek. Tento stav přetrvává až do posledního instaru, kdy veškeré výrůstky mizí a na housence jsou viditelné pouze chomáčky žlutých chloupků a zvýrazní se i žlutý proužek na bocích těla housenky. V tomto instaru může měřit housenka 80 – 90 mm. Při vyklubání se housenky drží na svém listu a může jich být i více pohromadě, ovšem přibližně ve třetím instaru se housenky instinktivně snaží dostat po větvích dále od dalších housenek. Je to vlastně jedna ze strategií přežití, protože v posledních instarech jsou housenky velmi žravé a tímto způsobem si zabezpečují dostatečné množství potravy pro svůj vývoj. V době kuklení (přibližně po měsíci od vyklubání z vajíčka) si housenka vytváří mezi listy z hedvábí poměrně pevný kokon nazelenalé barvy a v něm se kuklí. Kukla je 35 – 45 mm dlouhá a má mahagonovou barvu. Motýl se z kukly líhne přibližně za 35 – 40 dní.
Hostitelské rostliny:
Především duby (Quercus sp.), dále buk lesní (Fagus sylvatica), kaštanovník setý (Castanea sativa), habry (Carpinus sp.), růže (Rosa sp.) nebo hlohy (Crataegus sp.).
Vajíčka:
Vajíčka jsou poměrně velká (2,5 mm) kulatá až mírně oválná, bílohnědá. Samička je klade na větvičky živných rostlin v drobných řetízcích (cca 8 vajíček v řetízku). Vajíčka na větvičce přezimují.
Chov:
Jazykové formy:
Anglicky: Japanese Oak Silkmoth
Dánsky:
Finsky: Japanintammisilkkikehrääjä
Francouzsky: Saturnie du chêne du Japon
Holandsky:
Chorvatsky:
Maďarsky: Japán selyemlepke
Německy: Japanischer Eichenseidenspinner
Norsky: Japansk eikepåfuglspinner
Polsky: Japoński jedwabnik dębowy
Rusky:
Slovensky: Okáň dubový
Španělsky:
Švédsky: