Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dlouhozobka chrastavcová (Hemaris tityus)

10. 5. 2011

hemaris-tityus.jpg

Dlouhozobka chrastavcová (Hemaris tityus)

Taxonomie:

říše - živočichové (Animalia); kmen - členovci (Arthropoda); třída - hmyz (Insecta); řád - motýli (Lepidoptera); čeleď - lišajovití (Sphingidae).

 

Rozšíření:

Motýl se vyskytuje v mírném podnebí evropského a asijského kontinentu, je možné jej pozorovat od Irska až po severní Čínu.

 

Výskyt:

Obývá louky, lesní paseky, ale i kraje silnic a meze. Na těchto místech se v některých letech objevuje ve velkých počtech, v dalších letech pak může zcela chybět. Motýl je aktivní ve dne v době mezi desátou hodinou dopolední a třetí hodinou odpolední. Během tohoto času přelétává rychle z květu na květ svých oblíbených rostlin. Saje například na zběhovci (Ajuga sp.), popenci (Glechoma sp.), kohoutku (Lychnis sp.), smolničce (Viscaria sp.), šalvěji (Salvia sp.), plicníku (Pulmonaria sp.) nebo chrastavci (Knautia sp.). Vzhledem sice připomíná čmeláka, ale na rozdíl od něj je dlouhozobka chrastavcová rychlejší a agilnější. To je velmi dobře vidět během námluv, kdy se dvojice motýlů divoce honí nízko nad zemí a pak se prudce zvedají spirálovitě vzhůru. Poté následuje páření, při kterém je samec se samicí spojen přibližně dvě hodiny.

 

Motýl:

Motýl je u nás k vidění od poloviny května do července a někdy i v rámci druhé generace v srpnu. Rozpětí křídel je 40 – 50 mm. Křídla jsou krytá šupinami jen při vnějším okraji a na žilkách. Lem křídel má hnědou až tmavě červenohnědou barvu a zbytek křídel sklovitě prosvítá. Hlava a hruď mají zelenou až žlutozelenou barvu, hruď je velmi chlupatá. Zadeček má druhý a třetí článek černý a na konci zadečku jsou černé chvostky, které zvyšují vztlak při letu. Ostatní články zadečku jsou zelené a na hřbetní straně mají oranžovou skvrnu. Tykadla jsou tmavá a končetiny světlé. Celkově svých vzezřením velmi připomíná dlouhozobku zimolezovou.

 

Housenka:

Housenky se vyskytují od června do července. Čerstvě vylíhlé housenky jsou asi 3 mm dlouhé, zelené a pokryté malými černými skvrnkami, ze kterých vyrůstají zakroucené černé chloupky. Housenky jsou aktivní v noci a přes den jsou schované na spodní straně listu nebo se spouštějí na zem. S růstem (který je velmi rychlý oproti ostatním lišajům) se zbarvení dále mění více na zelenou barvu, růžek na konci těla červená a na bocích se objevuje světle zelený pruh. Když housenka dosáhne v posledním instaru velikosti až 50 mm, má barvu světle zelenou, růžek je temně rudý a na bocích jsou na každém článku fialovočervené proužky. Celé tělo je na dotek drsné. Těsně před kuklením housenka ztmavne a zalézá mezi listí na povrchu půdy, nebo mírně pod povrch, kde si vytváří řídký zámotek, ve kterém se kuklí. Kukla je dlouhá 24 – 27 mm, černohnědá (jednotlivé segmenty jsou dobře odlišitelné díky změnám odstínů této barvy) a hlavě jsou dva dobře viditelné ostré výstupky. Kukla přezimuje.

 

Hostitelské rostliny:

Housenky se živí hlavně na čertkusu lučním (Succisa pratensis) a chrastavci rolním (Knautia arvensis). Méně často je ke krmení použit hlaváč (Scabiosa sp.), svízel (Galium sp.), zimolez (Lonicera sp.), pámelník (Symphoricarpos sp.), štětka (Dipsacus sp.) nebo kohoutek (Lychnis sp.).

 

Vajíčka:

Vajíčka jsou světle zelená, hladká, lesklá, téměř kulatá, v průměru asi 1 mm široká s malou prohlubní na vrcholu. Samice je klade po jednom na spodní stranu listu hostitelských rostlin.

 

Chov:

 

Jazykové formy:

Anglicky: Narrow-bordered Bee Hawk-moth

Dánsky: Smalrandet humlebisværmer

Finsky: Ruusuruohokiitäjä

Francouzsky: Sphinx Bombyliforme

Holandsky: Hommelvlinder

Chorvatsky:

Maďarsky: Dongószender

Německy: Skabiosenschwärmer

Norsky: Smalkantet humlesvermer

Polsky: Fruczak trutniowiec

Rusky: Шмелевидка скабиозовая (Shmelevidka skabiozovaya)

Slovensky: Lišaj chrastavcový

Španělsky: Esfinge abejorro de orla estrecha

Švédsky: Svävdagsvärmare

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

zase

(4.třída, 12. 4. 2013 12:34)

Zase nemáte obrázky!!!