Lišaj borový (Sphinx pinastri)
Lišaj borový (Sphinx pinastri)
Taxonomie:
říše - živočichové (Animalia); kmen - členovci (Arthropoda); třída - hmyz (Insecta); řád - motýli (Lepidoptera); čeleď - lišajovití (Sphingidae).
Rozšíření:
Druh je hojný v celé Evropě a téměř v celém mírném pásmu Asie. Byl zpozorován i v Kanadě a USA, ale o původu těchto populací se dodnes mezi vědci vedou spory. Spekuluje se, zda byl do těchto končin zavlečen nebo jde o zbytky původních populací tohoto druhu v Severní Americe.
Výskyt:
Lišaj borový létá od května do června, v chladnějších oblastech ještě v červenci a srpnu. Vyskytuje se především v borových lesích, kde se může přemnožit a je proto někdy uváděn v lesnické literatuře jako kalamitní škůdce. Škody jím způsobené však jsou poměrně malé. Hojný je však i v ostatních jehličnatých lesích. Motýl je aktivní za soumraku a v noci, kdy saje nektar z květů a mízu vytékající ze stromů, přes den bývá ukryt na kmenech jehličnatých stromů (zpravidla na jejich severní straně).
Motýl:
Rozpětí křídel je 70 – 96 milimetrů, což z tohoto motýla činí jednoho z největších zástupců lišajovitých u nás. Základní barva křídel je šedá až hnědošedá. Přes přední křídla se pak táhnou dva tmavší příčné pásky, které plynule přecházejí do základního zbarvení bez ostřejší hranice. Ve střední části křídel pak lze najít tři černé podélné skvrny. Třásně na křídlech jsou střídavě bílé a tmavě šedé. Zadní křídla jsou jednobarevná většinou v odstínech hnědé až hnědošedé barvy. Hřbetní částí zadečku probíhá černý proužek a po stranách se střídají černé a bílé pásky kopírující střídání zadečkových článků. Samice jsou o něco světlejší a mají méně ostrou kresbu křídel, samci jsou štíhlejší.
Housenka:
Housenky měří po vyklubání z vajíčka přibližně 6 mm, jsou zelené a na konci těla mají černý, mírně rozeklaný růžek. Na hřbetě má housenka hnědý pásek, který doplňují po stranách vždy dva pásky bílé. Zbarvení se během prvních čtyř instarů příliš nemění, až v pátém se mohou housenky rozčlenit na dva barevné typy – hnědý nebo zelený. Housenky od července do září požírají jehlice hostitelských rostlin. Z počátku dochází pouze k okusování částí jehlic, s pozdějšími instary však housenka požírá celé jehlice (jehlici uchopí nohami a celou jí postupně požírá). Housenkám více chutnají starší jehlice. Po šesti týdnech od vyklubání z vajíčka dosahuje housenka 60 – 70 mm a kuklí se na zemi pod lesní hrabankou nebo v mechu v blízkosti hostitelského stromu. V místě kuklení si housenka vytváří zemní komůrku a v ní se přemění na červenohnědou lesklou kuklu, na které je velmi dobře patrná odstávající pochva sosáku. Kukla měří 35 – 45 mm a přezimuje. V případě nepříznivých podmínek může přeležet i do dalšího roku.
Hostitelské rostliny:
Hlavně různé druhy borovic (Pinus sp.) a smrků (Picea sp.), nejraději však borovice lesní (Pinus sylvestris). Smrk je hostitelskou rostlinou především ve vyšších nadmořských výškách. Méně často se housenky živí na modřínu opadavém (Larix decidua), na douglasce tisolisté (Pseudotsuga menziesii) nebo v jižní Evropě na cedru libanonském (Cedrus libani).
Vajíčka:
Vajíčka jsou oválná (2 x 1,5 mm) lesklá, zpočátku světle žlutá, později tmavnou více do žluta až mírně do červena. Samice naklade přibližně 100 vajíček blízko sebe avšak jednotlivě (max. po dvou) na jehlice borovice nebo mladé větvičky. Těsně před líhnutím hlavičky housenek ve vajíčku tmavnou a jsou velmi dobře viditelné. Housenky se líhnou při teplotě 19 – 22 °C po šesti až devíti dnech, v chladnějších podmínkách dochází k líhnutí po dvou až třech týdnech.
Chov:
Jazykové formy:
Anglicky: Pine Hawk-moth
Dánsky: Fyrresværmer
Finsky: Mäntykiitäjä
Francouzsky: Sphinx du Pin
Holandsky: Tallsvärmare
Chorvatsky: Borov ljiljak
Maďarsky: Fenyőfaszender
Německy: Kiefernschwärmer
Norsky: Furusvermer
Polsky: Zawisak borowiec
Rusky: Бражник сосновый (Sosnovyi Brazhnik)
Slovensky: Lišaj borovicový
Španělsky: Esfinge del pino
Švédsky: Tallsvärmare
Dotaz
(Barbora, 9. 5. 2018 21:33)